Login

Principy Montessori

Marie Montessori svou metodu rozvíjela na základě dlouhodobého pozorování dětí, ke kterému měla velké nadání. Ve svých pracích říká, že nevyvíjí metodu, ale jen popisuje fenomén či sílu, která existuje v každém dítěti, a která ho vede k tvořivosti a ovlivňuje ho v jeho chování. Její metoda v dětech podněcuje tuto vrozenou sílu a dále ji rozvíjí.

Pomoz mi, abych to dokázal sám – dát dítěti prostor a čas, pomoci, až když si to přeje.

Respektování senzitivní fáze – je to citlivé období, kdy je dítě naladěno pro získání určitých dovedností, učí se samo, bez velké námahy. V tomto období jsou získané poznatky trvalé – učení pro život. Pokud senzitivní fáze není využita, dítě se učí s větším úsilím a delší čas.

Ruka je nástroj ducha
– práce rukama je základ pro pochopení jevů, rozvoj myšlení a řeči. „Od uchopení k pochopení“, „od rozvoje smyslů k chápání, od chápání k myšlenkám, od myšlenek k morálnímu přístupu“.

Svobodná volba
– dítě si vybírá kdy, kde a s kým bude pracovat, dítě má svobodu výběru a rozhodování, ale zároveň i zodpovědnost za tuto volbu, která musí respektovat své okolí.

Připravené prostředí – uspořádání prostředí třídy, pomůcek a materiálů pro samostatnou práci dítěte. Je to hlavní úkol učitele, připravit prostředí tak, aby umožnilo dítěti samostatné osvojování poznatků bez vnější pomoci. Připravené prostředí musí podněcovat a povzbuzovat k aktivitě, musí předbíhat vývoji dítěte, předměty a pomůcky musí být výzvou pro dítě se stále vyšší úrovni zájmů a  podpoře procesu učení.

Polarizace pozornosti – schopnost dítěte intenzivně a dlouhodobě se soustředit na práci. Skládá se ze tří fází – (1) dítě hledá, zdá se, že je roztěkané), (2) soustředěnost – nejdelší fáze, dítě našlo, co ho zaujalo a  pracuje, (3) nasycení – dítě ukončí práci, uklidí, je spokojené a klidné. K polarizaci pozornosti vedeme dítě prostřednictvím cvičení praktického života. Vedeme ho ke koncentraci pozornosti, k sebekontrole a rozvoji jemné motoriky.

Celostní učení – jednota tělesného a duševního potenciálu. Duševní život – chtění, myšlení, cítění a jednání – ovlivňují pohyb, který zpětně působí na duševní život. Pracujeme od konkrétního k abstraktnímu, aktivity jsou dávány do logických souvislostí tak, aby se tělesné i duševní aktivity promítaly v procesu učení.

Práce s chybou – Maria Montessori tvrdila, že chyby mají svůj význam v procesu učení a je třeba s nimi pracovat. Její pomůcky mají zabudovánu tzv. kontrolu chyby, která dá dítěti možnost vlastní chybu odhalit a  opravit. Díky tomu dítě získá více samostatnosti, nezávislosti a dokonce i jistoty.

Heterogenní skupiny – děti pracují ve věkově smíšených skupinách (3-6, 6-9, 9-12 let). Toto uspořádání podporuje demokratické principy rozhodování, spolupráci, ohleduplnost, trpělivost, toleranci, vzájemnou pomoc, ale i vzájemnou inspiraci a získávání sociálních dovedností.


Srovnání tradičního a Montessori přístupu
 
 MontessoriTradiční
1.Flexibilní učivoPevné učivo
2.Postupuje se individuálně, podle tempa učení dítětePostupuje podle rytmu daného učitelem.
3.Dítě odhaluje a opravuje chybu samo nebo za asistence učitele.Chyby jsou opravovány učitelem a doplněny externími odměnami a případně tresty.
4.Dítě může sedět, kde chce a volně se pohybovat po třídě. Může i hovořit, kdy chce (pokud tím neruší ostatní), skupinová práce je dobrovolná.Zasedací pořádek ve třídě, kde dítě je nuceno sedět na jednom místě v průběhu skupinového vyučování.
5.Metoda učí sebeovládání a vnitřní ukázněnosti.Učitel je hlavní autoritou, která řídí kázeň ve třídě.
6.Dítě se aktivně účastní objevování, učitel je průvodcem v procesu poznávání.Učitel je dominantní a aktivní, dítě je pasivní účastník.
7.U každého dítěte se rozpoznávají senzitivní fáze.Se všemi dětmi se zachází stejně.
 

Domů

Created by © 2018 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek webdesign